ZÁMEK
Historie
Historie přílepského zámku sahá hluboko do 17.století, kdy tvořilo ves 20 domů
a zemi vládla Marie Terezie. Zámek v průběhu staletí vystřídal mnoho významných i méně
významných majitelů.
Mezi významnější patřili manželé Komínkovi, kteří nechali postavit naši nejstarší
památku - kříž na návsi z roku 1763. První zmínky o rodu Seilernů jsou z roku 1778, kdy
nastoupil do Přílep Kristian Augustin Seilern, který vlastnil též lukovské panství.
Nejvíce je však do historie zapsán Karel Maxmilián (*1825,+1905) a jeho syn Julius
(*1858,+1932), za jejichž působení prodělalo sídlo nejvýznamnější úpravy.
Laboratorka, konírna a zámecký park vznikají v roce 1852 a v roce 1885 dostala budova
dnešní podobu. Posledním příslušníkem rodu žijícím na zámku byla vdova po Juliu Seilernovi,
která zde žila až do roku 1948 kdy odchází do Bavorska, kde v roce 1952 umírá.
Vysídlením Seilernů po II.světové válce začína novodobá historie zámku.
Pro zámek nebylo zprvu využití. V roce 1947 zde byla zřízena ozdravovna a domov učňů.
V té době se zde promítalo kino a konaly se taneční podniky v parku.
Od roku 1955 začal provoz porodnice a poté ženské nemocnice, která byla začátkem
devadesátých
let zrušena.
V současnosti je celý areál areál majetkem obce Přílepy.
Život přílepské šlechty na pozadí dějin
I když historie starých Přílep, spíše osady se dvorem sahá do 13. století najdeme
přesnější a širší popisy dědiny na začátku sedmnáctého století. V tu dobu vládl v Čechách
Frydrych Falcký a schylovalo se k tak zvané třicetileté válce (1618-1648).
Přílepská osada tvořící náves ve tvaru podkovy jako uzavřený celek s jedním vchodem
od Holešova měla s tvrzí z roku 1278 pouze 21 chalup. Tento celek vlastnil roku 1613
Jičí Volgang Mendesviter z Truklovo, který se zapojil do stavovského povstání,
které neblaze skončilo 8.11.1620 bitvou na Bílé hoře. Jeho veškerý majetek byl touto
aktivitou zkonfiskován, což byl trest nejmenší. Po této prohrané bitvě prosili mnozí
o milost císaře, zříkali se svého krále Frydrycha a museli přísahat věrnost Ferdinandu
II. Habsburskému. Uvedený panovník se rozhodl zcela zničit své odpůrce, což známe z
dějin, kdy 21.června 1621 bylo na Staroměstském náměstí v Praze popraveno 27 českých
pánů.
Zabavený majetek obce přílepské (tvrz, ves, dvůr, zahrady a chmelnici) nabyl nový
pán Albrecht z Valdštejna, který naopak prokázal Habsburkům významné služby jako
císařský vojevůdce, za což byl obohacen obrovskými konfiskacemi po prohrané bitvě.
Nakonec se císaři znelíbil a zbavil jej vrchního velení. Generál Albrecht začal
tajně jednat se švédy, což se mu stalo osudným a na císařův rozkaz byl roku 1634
zavražděn v Chebu.
Z dostupných pramenů lze vyčíst, že naše obec v roce 1616 odváděla holešovskému faráři
Janu Sarkandrovi (dnes českému světci) ročně 2zl. o svatém Václavu.
Panství přílepské v roce 1656 představovalo 174,5 měřic v nájmu poddaných a vrchnost
vlastnila přímo 284,75 měřic polností. Za pronájem půdy dávali vrchnosti poddaní tak
zvanou gruntovní činži o sv. Jiří a dle vrchnostního práva "obilní desátek".
Sedláci měli stanovenou robotu od sv. Jana do sv. Michala se svým potahem a
podsedníci jednou osobou celý týden. Ostatní část roku byla robota poloviční.
V roce 1622 se připomíná u zámecké tvrze na č.2 panská hospoda, kterou vrchnost
prodává kupci Pöllingrovi. V pozdějších letech (1876) ji již vlastní myslivec Kotek.
Na panské chalupě č.9 se v letech 1677-1736 lisovalo víno. První pálenice (1671) je
zřízena vrchností uprostřed návsi na "Brodisku". Palírna používala na chlazení vod z
protékající strouhy kolem zvonice na čtyřech sloupech. Později se pálenice přemísťuje
na č.30 a vzniká pivovar č.49.
Z té doby jsou i zmínky o vodním mlýnu na potoce Mojena. Bylo to okolo roku 1750, před
a za působení hrabat Marie a Rudolfa Komínků ze Sudet. Od těchto hrabat je též kamenný
kříž ve spodní části návsi. Zakupování chalup poddanými bylo započato prodejem domu
č.34 Marií Sovadinovou v roce 1774-1777 a zapadá tak do doby vlády Marie Terezie.
V té době se tak zvanými robotními patenty - 1776 částečně zmírňuje na čas robota
a kolem roku 1774 vznikají při farách školy. Všeobecně se ruší nevolnictví 5.11.1781
za vlády Josefa II. (1780-1790), avšak pozůstatky středověku, zejména stavovství,
poddanství a roboty odstraňuje až František Josef (1848-1916) s osobním krédem
"VIRIBUS UNITIS" - společnými silami.
Vrátíme-li se do roku 1838, vlastnila přílepská šlechta 209 jiter pozemků a 192 jiter
bylo pro poddané a tak tomu bylo až do zániku Rakouska-Uherska v roce 1918. Seilernům
pak zůstalo jen 130ha pozemků a po provedení pozemkové reformy (zcelování pozemků roku
1926) se vlastnictví opět snížilo a to na 80,6ha polností včetně lesa.
Zvláštní kapitolou bývalé šlechty je již zmíněný rod Seilernů-Aspagnů, kteří zde
pobývali v letech 1778-1945, tedy 167 let. (Od dob vlády Marie Terezie).
Najznámějším hrabětem tohoto rodu Karel Maxmilián Seilern (*26.2.1825, +30.10.1905).
S manželkou Marií z Hardeggu (*1831, +1919), která se za něj provdala v 18-ti letech.
O této hraběnce Marii se dozvídáme, že vychovala s manželem tři děti. Vedla svou rodinu
v duchu katolickém, přičemž nejstarší dcera Leopolda (Serafína) vstoupila do kláštera.
Syn František Karel se stal pánem v Miloticích a nejmladší Julius (*1858, +1932) se
stává pokračovatelem na panství přílepském.
Hraběnka Marie byla velmi zbožná. Již v roce 1860 vykonává pouť do svaté země a v roce
1912 se ve svých 81 letech účastní 15.srpna "Papežské korunovace svatohostýnské" se svou
vnučkou Marií Terezií, která byla při korunovaci s ostatními družičkami a ve slavnostním
průvodě nesla korunky mariánské. Bylo jí 17 let.
Zmíněná hraběnka Marie slaví s Karlem Maxmiliánem v říjnu 1899 zlatou svatbu na památném
mariánském místě Einsiedlech ve Švýcarsku. Za těchto hrabat se v roce 1852 bourá stará
přílepská tvrz z roku 1278 a staví se zámek. Po 33 letech v roce 1885 jej tito vlastníci
přestavují do dnešní podoby. Za jejich života je taktéž postavena lesní kaple (1882)
a kamenný kříž ve špitále (1884).
Velký podíl má Karel Maxmilián na výstavbě obecné školy v Přílepích, která se začala
stavět na jaře roku 1905 a vysvěcení bylo dne 8.října 1905. Karel Maxmilián však v témž
měsíci (31.října) ve svých 80-ti letech umírá v klaksburgu ve Vídni a začátku vyučování
1.12.1905 se nedožije.
Pokračovatelem šlechtického rodu na zámku v Přílepích je syn Karla Maxmiliána Julius,
který se v roce 1885 žení s 18-ti letou hraběnkou Terezií Pejacsevitschovou. V podvědomí
lidí v obci zůstali tito poslední představitelé šlechty mírní v chování vůči místním
obyvatelům.
Tito manželé měli taktéž tři děti, z nichž nejstarší Ladislav nabyl dědictvím Milotice.
Mladší Jan zemřel ve 13-ti letech a pohřben je v Žeranovicích. Nejmladší komtesa Marie
Terezie se v roce 1920 provdává za hraběte Galena, vlastnícího cementárnu v Tlumačově.
Potomci rodu Ladislava Seilerna žijícího po svatbě s baronkou Antonií z Laudonů v roce
1916 v Miloticích (Henrieta, Elisabeth, Terezie, Karel Max) často pobývají ve svém volnu
na zámku v Přílepích.
Poslední žijící pravnuk Juliuse a Terezie Seilernových z Přílep
Karel Max (*1923) s manželkou Gabrielle (*1925) žijí se syny Ladislavem
(*1960) a Peterem (*1962) v Schönachu v Bavorsku. Zmíněný Julius Seilern narozen roku
1858 zemřel ve roce 1932 ve svých 74 letech.
Jeho žena Terezie - poslední přílepská
hraběnka se dožila 85-ti let kdy 29.6.1952 zemřela v Rakousku.
Tímto se uzavírá kapitola šlechty přílepského panství od roku 1272.
